Znaky trestného činu

Definice trestného činu

Trestní zákoník v § 13 odst. 1 uvádí, že trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.

Tuto velmi stručnou definici lze podrobněji rozvést do výčtu jednotlivých znaků. Při jejich znalosti a schopnosti využít jejich výklad lze postavit silnou obhajobu. 

Mezi znaky trestného činu lze zařadit:

Protiprávnost
Obecné znaky
Typové znaky 

Protiprávnost

Jednání určité osoby může naplňovat skutkovou podstatu konkrétního trestného činu a přesto nebýt trestné. Trestní zákoník upravuje tzv. okolnosti vylučující protiprávnost. Jedná se o následující:

Krajní nouze (§ 28 trestního zákoníku)

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.

Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

Nutná obrana (§ 29 trestního zákoníku)

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Svolení poškozeného (§ 30 trestního zákoníku)

Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny.

Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům.

S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení.

Přípustné riziko (§ 31 trestního zákoníku)

Trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.

Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.

Oprávněné použití zbraně (§ 32 trestního zákoníku)

Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.

Obecné znaky trestného činu

Obecné znaky jsou společné pro všechny trestné činy. Patří mezi ně věk, příčetnost a v případě mladistvých také rozumová a mravní vyspělost.

Věk

Trestní zákoník v § 25 stanoví, že kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. To však neznamená, že jednání těchto osob není žádným způsobem postižitelné. Zákon č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) upravuje (§§ 89 - 96) speciální řízení, ve kterém jsou posuzována jednání, která lze považovat za činy jinak trestné. Soud pro mládež v takovém případě může uložit některé ze zákonem stanovených opatření.

V případě, že se relevantního jednání dopustí osoba, která dovršila patnáctý rok a zároveň nepřekročila osmnáctý rok svého věku, probíhá řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. V tomto případě je postupováno zásadně podle trestních předpisů, ovšem s řadou odlišností, které odráží specifika pachatelů této věkové kategorie. Mladistvým jsou ukládány tři druhy opatření: výchovná, ochranná a trestní. Trestní opatření jsou odrazem sankcí ukládaných standardně trestním zákoníkem - v případě mladistvých jsou však až poslední (a navíc zmírněnou) volbou. 

Teprve v případě dovršení osmnáctého roku věku je pachatel zásadně posuzován plně v režimu trestního zákoníku. Nicméně i existuje např. zohlednění spáchání trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých jako polehčující okolnost (§ 41 písm. f)).

Příčetnost

Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný (§ 26 trestního zákoníku). 

Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný (§ 27 trestního zákoníku). Zmenšená příčetnost nezbavuje pachatele trestní odpovědnosti. Soud však k této okolnosti přihlédne při stanovení druhu trestu a jeho výměry (ovšem za podmínky, že si pachatel stav zmenšené příčetnosti ani z nedbalosti nepřivodil vlivem návykové látky).

Rozumová a mravní vyspělost

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže stanoví (§ 5 odst. 1), že mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.

Typové znaky trestného činu