Zabití 

Skutková podstata 

§ 141 trestního zákoníku:

(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až deset let. 

(2) Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) na dvou nebo více osobách,

b)na těhotné ženě, nebo

c) na dítěti mladším patnácti let.

Subjektivní stránka - úmysl

Zabití je úmyslný trestný čin. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).

V případě, že lze shledat místo úmyslu pouhou nedbalost nejedná se o daný trestný čin. 

Obhajoba

U trestných činů proti životu a zdraví může i na první pohled detail mít zásadní dopad na výsledek trestního řízení. A to nejen zda dojde k odsouzení či zproštění obžaloby dané osoby, ale i na to, jaký trestný čin bude v jejím jednání případně spatřován.

Mezi posouzením jednotlivých trestných činů může v praxi existovat tenká hranice. Přitom např. za "prosté" usmrcení z nedbalosti hrozí pouze odnětí svobody na tři léta, zatímco v případě úmyslného usmrcení s rozmyslem či po předchozím uvážení až dvacet let. V případě dalších zákonem stanovených znaků až výjimečný trest.

Uvedená tenká hranice může být i mezi vraždou a zabitím. V obou případech směřuje úmysl pachatele k usmrcení poškozeného. V případě zabití jsou však přítomny velmi specifické okolnosti, které ve srovnání s vraždou zakládají nižší společenskou škodlivost a tím i výrazně nižší trest.

Možností obhajoby je celá řada. S ohledem na skutkovou podstatu tohoto trestného činu se nabízí např. následující:

• Nastala smrt v důsledku jednání pachatele?
  
• Bylo usmrcení připravováno, jak dlouho a jakým způsobem?
  
• Jaký byl vztah mezi pachatelem a poškozeným?
  
• Zavdal příčinu k jednání pachatele určitým způsobem poškozený (vlastním předchozím útokem, zavrženíhodným jednáním, čin např. žádostí k usmrcení pro ukončení nevyléčitelné nemoci atd.)?
  
• Je ve věci přítomna některá z okolností vylučující protiprávnost (typicky nutná obrana)?
• Byl v rozhodný okamžik pachatel příčetný? Jednal pod vlivem alkoholu, omamných látek, psychické nemoci?
  
• Směřoval k rozhodným skutečnostem úmysl pachatele?

V případě trestných činů proti životu a zdraví je obzvlášť důležité podrobně rekonstruovat celý průběh relevantního jednání a jeho kontextu. Velmi významnou roli může hrát znalecký posudek, který např. objasní, jakým způsobem, směrem, nástrojem či intenzitou byl útok veden a jaký následek mohl objektivně způsobit. To má vliv i na posouzení (ne)existence úmyslu pachatele.

Stejně tak se může vyjádřit k následku, které jednání pachatele mělo, resp. jaký mohl pachatele za konkrétních okolností reálně předpokládat.