Rvačka 

Skutková podstata 

§ 158 trestního zákoníku:

(1) Kdo úmyslně ohrozí život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní rvačky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. 

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, je-li při činu uvedeném v odstavci 1 jinému způsobena těžká újma na zdraví.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, je-li při činu uvedeném v odstavci 1 jinému způsobena smrt.

Subjektivní stránka - úmysl

Rvačka je úmyslný trestný čin. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).

V případě, že lze shledat místo úmyslu pouhou nedbalost nejedná se o daný trestný čin. 

Obhajoba

U trestných činů proti životu a zdraví může i na první pohled detail mít zásadní dopad na výsledek trestního řízení. A to nejen zda dojde k odsouzení či zproštění obžaloby dané osoby, ale i na to, jaký trestný čin bude v jejím jednání případně spatřován.

V souvislosti s ublížením na zdraví, případně těžkým ublížením na zdraví, je jednou ze zásadních otázek posouzení, k jakému následku v daném případě došlo. Tzn. zda se jednalo o ublížení na zdraví dle § 122 odst. 1 trestního zákoníku, či zda došlo ke způsobení těžké újmy na zdraví dle § 122 odst. 2 trestního zákoníku. Významné je rovněž to, k čemu směřovalo jednání pachatele, resp. zda lze ve věci spatřovat úmysl, či nedbalost pachatele.

Trestný čin rvačky je ve srovnání s ostatními poměrně specifický. Rvačkou se rozumí vzájemné napadání nejméně tří osob, kdy všichni jsou zároveň útočníky a zlé nakládání je tak intenzívní, že ohrožuje jejich život nebo zdraví. Úmysl pachatelů musí pokrývat nejen účast na rvačce, ale i ohrožení jiného na životě nebo zdraví. Nemohou se proto za rvačku pokládat případy, kdy jedna osoba je napadena více útočníky a brání se jen jejich útoku. Účastníkem rvačky také není pro nedostatek subjektivní stránky ten, kdo zasáhne do rvačky ve snaze ji překazit, aby nedošlo k zranění útočníků.

Možností obhajoby je celá řada. S ohledem na skutkovou podstatu tohoto trestného činu se nabízí např. následující:

• Kolik osob se jednání účastnilo?
  
• Hrozilo ohrožení života nebo zdraví (jakou mělo napadání intenzitu)?
• Jaký byl vztah mezi účastníky?
  
• Jak se jednání osob vyvíjelo? Byli všichni aktivní? Byli všichni útočníky?
• Kdo a jak zavdal příčinu konfliktu?
  
• Je ve věci přítomna některá z okolností vylučující protiprávnost (typicky nutná obrana)?
• Byl v rozhodný okamžik pachatel příčetný? Jednal pod vlivem alkoholu, omamných látek, psychické nemoci?
  
• Směřoval k rozhodným skutečnostem úmysl pachatele?

V případě trestných činů proti životu a zdraví je obzvlášť důležité podrobně rekonstruovat celý průběh relevantního jednání a jeho kontextu. Velmi významnou roli může hrát znalecký posudek, který např. objasní, jakým způsobem, směrem, nástrojem či intenzitou byl útok veden a jaký následek mohl objektivně způsobit. To má vliv i na posouzení (ne)existence úmyslu pachatele.

Stejně tak se může vyjádřit k následku, které jednání pachatele mělo, resp. jaký mohl pachatele za konkrétních okolností reálně předpokládat.