Porušení povinnosti při správě cizího majetku

Skutková podstata 

§ 220 trestního zákoníku:

(1) Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. 

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.

Subjektivní stránka - úmysl

Porušení povinnosti při správě cizího majetku je úmyslný trestný čin. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).

V případě, že lze shledat místo úmyslu pouhou nedbalost nejedná se o daný trestný čin. 

Obhajoba

Možností obhajoby je celá řada. S ohledem na skutkovou podstatu tohoto trestného činu se nabízí např. následující:

• Jakým způsobem měla vzniknout škoda?
• V jakém rozsahu měla vzniknout škoda?
• V čem spočívala povinnost dotyčné osoby vůči jinému, resp. vůči cizímu majetku?
• Z čeho tato povinnost vyplývala?
• Jak byla tato povinnost formulována?
• Jak by se v dané situaci zachovala jiná osoba v obdobném postavení?
• Jaké měla dotyčná osoba v rozhodnou dobu k dispozici informace?
• Jaké informace si mohla obstarat?
• Požádala o pomoc odborníka?
• Postupovala podle zpracovaného znaleckého posudku či rady odborníka?
• Měla důvod mu důvěřovat?
• Jaký byl dobový kontext věci?
• Směřoval k rozhodným skutečnostem úmysl dotyčné osoby?