V případě, že je skutkový stav dostatečně prokázán, a ve věci samé rozhoduje samosoudce ve zkráceném přípravném řízení, tak je možné rozhodnout trestním příkazem, kdy je obviněnému udělen trest:

– trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu;

– domácího vězení;

– obecně prospěšných prací;

– zákazu činnosti až do výše pěti let;

– propadnutí věci a/nebo jiné majetkové hodnoty;

– vyhoštění do pěti let;

– zákaz pobytu;

Dokazování je další klíčovou etapou, která se v podstatě prolíná jednotlivými fázemi trestního stíhání. Na základě dokazování, resp. důkazů se rozhoduje o tom, zda jsou skutková zjištění dostatečně prokazatelná. Tedy je posuzováno, zda důkazy potvrzují skutková zjištění nade vší pochybnost soudu.

Mezi důkazní prostředky patří mimo jiné výslech obviněného, výslech svědků, znalecký posudek, listiny a jiné věcné důkazy, ohledání místa, rekognice, konfrontace, vyšetřovací pokus a další.

Dále je vhodné zmínit, že důkazy jsou děleny na přímé a nepřímé, přičemž přímý důkaz přímo potvrzuje tvrzenou skutečnost trestného činu, zatímco nepřímý důkaz nepřímo objasňuje uvedenou skutečnost a je významný převážně až ve spojení s dalšími důkazy.

Při zajišťování důkazních prostředků je možné, že orgány činné v trestním řízení provádí daný úkon, např. vyšetřování, výslech apod. v rozporu se zákonem, tedy neoprávněným postupem, přičemž má daný orgán povinnost o úkonu sepsat protokol.

Právě v takovém případě je možné proti nezákonnému jednání orgánů činných v trestním řízení či proti obsahu protokolu, který musí daný orgán o provedení úkonu sepsat, podat námitky a tím se vůči obsahu a jednání orgánů vyhranit.

Významnou je i kontrola obsahu protokolu o hlavním líčení. Vyskytly se totiž případy, kdy obsah soudního jednání (hlavního líčení) nebyl v protokolu zachycen správně, resp. některé významné skutečnosti v něm vyzněly výrazně jinak - v neprospěch obviněného. V takovém případě je nutno nechat tyto nedostatky (např. dle audiozáznamu z jednání) nechat opravit.

Závěrem hlavního líčení je rozhodnutí soudu o skutku, jenž je uveden v žalobním návrhu, přičemž se lze v rozhodnutí opírat pouze o podložené skutečnosti probrané v hlavním líčení. Ne vždy je však rozhodnuto rozsudkem ve věci samé. Pokud např. výsledky hlavního líčení nasvědčují tomu, že došlo k podstatné změně okolností, nebo pokud se obžalovaný dopustil ještě dalšího skutku, tak příslušný soud může věc vrátit státnímu zástupci k došetření. Dále soud nerozhodne o věci, neshledá-li svou příslušnost ve věci rozhodnout a předá věc k projednání pravomocnému orgánu, např. soudu vyšší instance. Soud může taktéž trestní stíhání zastavit, a to i podmíněně, či trestní stíhání přerušit.

Řádným opravným prostředkem proti nepravomocnému rozsudku soudu prvního stupně je odvolání. Odvolání má odkladný účinek, což znamená, že se odkládá vykonatelnost takového rozhodnutí. To však pouze za předpokladu, že bylo odvolání podáno oprávněnou osobou a včas, tj. ve lhůtě pro odvolání.

Odvolání je vedle stížnosti nejčastějším opravným prostředkem používaným v rámci trestního řízení. V jeho rámci lze použít celou řadu argumentů od procesních vad před nesprávné právní posouzení po nedostatečné prokázání spáchání vytýkaného skutku obviněným.