Trestní příkaz

Zákonné podmínky

V praxi je nejvíce využívaným odklonem, zvláště u drobné recidivy, trestní příkaz. Samosoudce jej může bez projednání věci v hlavním líčení vydat, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Může tak učinit i v řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.

Trestním příkazem lze uložit

a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,

b) domácí vězení do jednoho roku,

c) trest obecně prospěšných prací,

d) trest zákazu činnosti do pěti let,

e) trest zákazu držení a chovu zvířat,

f) peněžitý trest,

g) trest propadnutí věci,

h) vyhoštění do pěti let,

i) zákaz pobytu do pěti let,

j) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do pěti let.

Trestním příkazem lze rovněž

a) upustit od potrestání,

b) podmíněně upustit od potrestání s dohledem, nebo

c) upustit od uložení souhrnného trestu, a to i v případě, byl-li předchozí trest uložen rozsudkem.

Další postup

Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. 

Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.

Praktické aspekty

Trestní příkaz je oblíbeným nástrojem soudů v trestních řízeních v případě, že se jedná o jednoduchou věc, v níž lze uložit některý z trestů, které trestní řád v jeho rámci připouští. Je-li případ v rámci trestního spisu dostatečně důkazně podložen, pro soudce je praktické obviněnému "nabídnout" trestním příkazem trest. V případě, že jej obviněný (spolu se závěrem o vině) akceptuje, postačí, pokud proti trestnímu příkazu nepodá ve lhůtě odpor (oprávněný osoba se může odporu i výslovně vzdát). V takovém případě se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným. Má tak stejné právní účinky jako pravomocný a vykonatelný rozsudek.

V případě, že se obviněný cítí být nevinen, případně nesouhlasí s uloženým trestem, má možnost ve lhůtě osmi dnů od doručení proti trestnímu příkazu podat odpor. Ten nemusí být odůvodněn. Při zvažování, zda podat odpor, je třeba pečlivě zvážit zejména:

1. zda proti obviněnému existují ve spisu dostatečné důkazy, tzn. zda by měl v případ konání hlavního líčení reálnou šanci na zproštění obžaloby, a

2. zda je pravděpodobné, že by byl obviněnému v případě hlavního líčení uložen mírnější trest. Zde je třeba brát v úvahu, že v případě podání odporu může být obviněnému později uložen nejen stejný či mírnější, ale i přísnější trest. Narozdíl od odvolání proti rozsudku, kdy soud v takovém případě nemůže rozhodnout pro obviněného horším způsobem.

V případě, že je důkazní situace jasná a trest pro obviněného přijatelný (zejména jedná-li se o peněžitý trest), může být tento odklon (tzn. akceptování trestu uloženého trestním příkazem) vhodnou variantou postupu.