Ústavní stížnost je posledním prostředkem ochrany před odsuzujícím rozsudkem. Protože Ústavní soud stojí mimo soustavu soudů ČR, není mimořádným opravným prostředkem. Podmínky pro její podání jsou poměrně přísné: 1. marné vyčerpání všech právních prostředků v soustavě soudů ČR mimo obnovy řízení (tedy neúspěšné dovolání), 2. podání stížnosti do 2 měsíců od doručení negativního rozhodnutí o dovolání, 3. povinné zastoupení advokátem (který musí sepsat i podat ústavní stížnost s plnou mocí od odsouzeného), a 4. především o napadeném rozsudku nesmí probíhat u Ústavního soudu řízení nebo už o něm nesmělo být rozhodnuto předtím.

Ústavní stížnost se podává k Ústavnímu soudu.

Ústavní stížnost musí vymezit, které základní právo podle Ústavy měl odsuzující rozsudek porušit. Její úspěšnost činí průměrně přibližně 6 %. V případě úspěšné ústavní stížnosti Ústavní soud může odsuzující rozsudek pouze zrušit. Soudy proto musí v takovém případě věc projednat znovu.

K projednání stížnosti nemá Ústavní soud stanovenu lhůtu, ale většinu stížností rozhodne nejdéle do 2 let, podle toho, jak byla věc složitá a co všechno je třeba prostudovat.